Návrat do minulosti II.

11.1. 2011

Ach Normy...

Posílám zoufalý dopis z lyžařsky výcvikově vzdělávacího zájezdu. Lidé z paralerní 1.C (a nejen oni) jsou na ránu. jejich IQ je k pláči, dokonce jsem z jejich společnosti tak rozrušena, že Tě musím poprosit, aby si mne omluvil za neskutečně nízkou úroveň dopisu.

Popíšu Ti moje dosavadní aktivity a později Tě doufám seznámím s novoročními předsevzatími, která by měla tyto hříchy proměnit v dobré skutky, nebo alespoň normální činny.

Nuže, asi je Ti jasné, že náš pokoj tady se spíše podobá hašišovému doupěti a jeskyni na pašovaný alkohol. Mohlo by se Ti zdát, že  je to nejjednodušší cesta k podmínečnému vyloučení ze vzdělávacího ústavu, ale v Realitě se se chystá změna. Má novoroční předsevzetí mají spáchat radikální změnu  v nekřesťanském životě mé maličkosti a to zásadné k lepšímu. 4as  teď trávím drogovými dýchankami či se staršími clapci. Je to nádherné, jednoduché a zpětně odpudivé, proto ta opatření. Přestastanu s tím, začnu se učit, a za každou cenu dodělám gymnázium! Pokud takto nezačnu pracovat na své vůli a charakteru,  končím tu. Už zase se mi derou slzy do očí, drž mi palce  Norme..

Já

Dnešní status:¨

Chce se mi smát, když si uvědomím, jak je tomu krátce a já byla, tak sladce naivní...I když, to se mi chce pořád (spliff to pořešil). Ve škole se nám ve čtvrtek "ztratila" třídní kniha, tak jsem šla do školy až dnes. K obědu jsem zkoušela kombinaci tatarka + bramborák a je mi krásně. Jsme zamilovaná, ale zatáím nemůžu nic říct, poněvadž, mám obavy, že se mi sem vlopal opět někdo z Reality. Není to paradox? Chce se mi lítat a koukat na Skins <3, nevíte někdo kde na netu se to dá, online?

Pozdravuje Norman, xoxo Já :D

Návrat do minulosti

27. prosince 2010

Drahý Normane, 

okolnosti mě nutí (slovo nutí se sem zcela nehodí, poněvadž psát Ti mi činí jakési potěšení) podat Ti hlášení o zdejším stavu. Mé psychické rozpoložení výjimečně není pod bodem mrazu, přestože mám zvýšenou ostrahu ze strany Stvořitelů. Poslechni si, jak k tomu došlo:

Je tomu přibližně dva týdny zpátky, co jsem se opět ocitla (či snad stále ocitala) na dně. Je veřejně známé, jak je to špatné, ale stalo se - šla jsem utopit svůj žal v alkoholu, sic neumí plavat. Do chýše jsem se dostala záhadným způsobem a nad ránem jsem vyzvrátila všechnu večerní nutellu a ještě mnohé před ní (nebylo to poprvé, ovšem Stvořitelka není příliš vnímavý tvor). O pár dní později jsem šla do chýše, možná jsem měla trochu vypito. Slyšela jsem hlasitý smích, na chodbě se svítilo. Zpanikařila jsem, lekla jsem se. Další drama? Bleskově mně prolétlo dutou hlavou. Do chýše jsem se vrátila o dvě hodiny později, avšak relativně brzy. Byla tu celá rodinná sešlost. Odkradla jsem se do své privátní komnaty nejvyšších potřeb, kam za mno přilezla teta: "Babička spí nahoře, nebuď jí"

"Je opilá..."

"Není, jen je unavená, má narozeniny" (identifikujte lháře č.1)

No jistě, je mi pouhých šestnáct jar a obzvlášť ty nejprůhlednější lži mi nedochází. Za pár minut dorazila Stvořitelka (ne, já skutečně nikde nemám klid). Musila jsem na ní dýchat (pohoda, mně nedělá problém nosit v kapse žvýkačky). Někdo jí řekl, že příliš piji, kouřím a hulím. Mrzí mě, že se nezeptala, proč to dělám, ale není to moje maminka, je to pouhá stvořitelka, tak co jsem čekala...?

Oni se možná toho dne bavili, ale mně bylo úzko, srdce jsem měla až někde v krku - zabraňovalo mi pořádně se nadechnout , A plíce...jako by mi je svírala žebra.

Uvědomění si, že mám v sobě geny 60ileté ženy, která v tolika letech nezná své hranice a lže (Že prý nepije!) mě ubíjelo. Kvůli tomu přestávám pít. Věděla jsem, že se to o ní povídá, že je to alkoholička a trápilo mě to, ale ne tolik, jako když jsem si to na vlastní oči potvrdila.

Tímto způsobem už si tedy mozkové buňky ničit nebudu, proto, abych zvládala ten nápor, který si já sama na sebe vyvíjím, jsem začala pravidelně kouřit marihuana. A taky mám pocit, že je to jediná věc co mě, sic dočasně, ale aspoň, že tak, uklidňuje. Není to ten nejlepší způsob, jak se vyhrabat z alkoholismu.

Jenže já vím, že jsem nemocná, nedokáži frustraci řešit sama a především normálním způsobem, stejně tak jako nezastavím upadání do depresí. Časem toho samozřejmě nechám, vím, že je to špatné, ale teď musím hulit, abych se toho dožila.

Líbám, Tvé druhé já